15. 8. 2010 — Vivat Jeseníky!
Pět dnů v Loučné nad Desnou! Bylo vzrůšo i pohodička. Nejdelší dobu jsem byla bez Maxíka (však se mi ke konci taky 
stýskalo), kterého hlídala babička. K prozkoumávání hor se přidaly Pevlína s Ardou.
Hned po příjezdu k Usedlosti Persianka, kde jsme byli ubytovaní, jsme zažili pernou chvilku. Poslala jsem Sidíka napít se do náhonu. A on tam po svém hupsl celý. Jenže proud byl tak silný, že ho hned odplavil o kus dál, a ač plaval, co mu síly stačily, nepohnul se z místa a břeh byl vysoko. Naštěstí o kus dál po proudu, byl břeh dostupnější. Zmatený Sidík tam musel podplavat pod dvěma mostky, aby nakonec zdárně vylezl. Otřepal se a naštěstí se tvářil jakoby nic.
Po zabydlení v krásném apartmá jsme vyrazili na odpolední procházku. My jsme byly nadšené ze spousty hmyzu, co byl na loukách. A pesani ze spousty srnčích pachů. Na pokoj jsmedošli až se setměním (juchů, nemůsela jsem být v 7 - kvůli Maxíkovi - doma!!).
V úterý jsme dopoledne strávili cvičením (poslušnost, triky, "agi" přes koňské překážky) a odpo jsme vyrazili na prochajdu. Paničky pohodlné, zapřáhly jsme psy a užívaly jsme si tahu. Arda z toho byla docela dost zmožená, takže ve středu měla tahací odpočinek. Zato Sidík si pěkně mákl cestou na Švýcárnu. Mrzelo mě, že jsem kvůli kotníku nemohla běžet, protože bylo vidět, jak moc chce tahat a že to moje tempo je tůze pomaléééééé.
Čtvrtek byl ve znamení rekonvalescence. Pavlínu nejspíš postihl úžeh, takže celý den strávila v posteli. Já jsem se jen tak poflakovala, vychutnávala si sladké nic nedělání a krásu Jeseníků. Občas pocvičila čubánky.
Tak rychle to uteklo. Byl tu pátek a odjezd domů. Něco však nechtělo, abychom odjeli tak rychle. Popletla jsem odjezdy vlaků, takže jsme hodinu museli čekat na další (rychle ještě nadýchat čerstvéhovzduchu do zásoby!!!).
Zpět na seznam článků | rss novinek
Posledních 5 článků:
-
4. 2. 2012 — Klickááááááá
-
25. 1. 2012 — Ájka na koberečku
-
23. 1. 2012 — Narozeniny
-
7. 1. 2012 — Starý rok, nový rok...
-
4. 1. 2012 — Silvestr na Vysočině