17. 6. 2009 — Plstím, tedy jsem
Začalo to docela nevinně skoro před dvěma měsíci. Na Fleru jsem našla obchůdek šikovné agiliťačky Eriky. Z jejího zboží mě 
nejvíce zaujaly výrobky plstěné ze psí srsti. Už dříve jsem na Fleru viděla plstěné výrobky, ale nic jsem o plstění nevěděla, nezajímala jsem se, jak plstěné věci vznikají. Ale nápad vytvořit něco ze svého chlupáče...vždyť já mám srsti tolik, že bych ji mohla rozdávat. Tak proč to nezkusit?!?!
Když mě Erika při objednávce veselých chňapek poslala jako dáreček plstící jehly, bylo rozhodnuto. Nejdříve jsem vypadala, jako bych padla do rukou nějaké krvelačné sestřičce, co tuze ráda bere krev z prstu. Ale vše chce cvik. Teď už se do prstu píchnu jen občas (ale o to to víc bolí, ja jsem rozjetá).
Plstění je úžasně antidepresivní činnost - něco jako štípání dříví, jen trochu míň fyzicky náročné ;-). Takže večery teď trávím nejen mezi drátky a korálkami, ale i s měkkoučkým ovčím rounem a Sidečkovou srstí.
A co to vlastně plstění je? Plstění je technika plošného zpevňování vláken. Plst se může vyrábět buď za mokra, nebo za sucha vpichováním. Do rouna se vpichují jehly zváštního tvaru, pomocí kterých se vlákna vzájemně zauzlí.
Zpět na seznam článků | rss novinek
Posledních 5 článků:
-
14. 5. 2012 — Čebínský král 2012
-
10. 5. 2012 — Za koníky do Blučiny
-
10. 5. 2012 — Lamacentrum
-
10. 5. 2012 — Lážo plážo 1.5.
-
7. 5. 2012 — Štěníci z Czech Tricolor