4. 1. 2010 — Naše prázdninování
O svátcích jsme si užili všeho dosti- procházek, jídla, lenošení, návštěv i práce (jen ty tréninky, kdyby nám vyšly, tak by jsme 
byli ještě spokojenější).
20.12. Ájka oslavila své 5. přineseniny (a asi 9. narozeniny), tak se to neobešlo bez psích dobrůtek. Na Štedrý den pak dostala přídavek. Nový pelíšek do obyváku, na čestné místo pod topení, kde má Ájka krásně teploučko a přehled, co se děje po bytě (Sidísek byl chudák trochu ošizen, protože jsem pelíšek koupila pro oba, ale mohlo mě napadnout, že Sid si asi pod topení lehnout nepůjde). V pelíšku sice Ájka moc soukromí nemá, protože Maxík si myslí, že jsme pelech pořídili jemu. Nějaký "pytel blech" ji však nerozhází, hlavně, že je na měkkém ;o). Svátky Vánoční jsme strávili na nejrůznějších návštěvách, až jsem si říkala, že všeho moc škodí. Člověk měl pocit, že jen sedí na zadku a cpe se a cpe se... (a to si nedovedu 
představit, jak se cítí ti, co nechodí na procházky se psy).
Poslední týden v roku jsem strávila pracovně, pesani se oddávali sladkému nicnedělání (to je něco pro Ájku, Sid asi jen tiše trpěl). Náhradu však za to dostali posléze více než dostatečnou.
Silvestrovská "procházka "
Měla to být jen prochajda na tři hodiny, ale nějak se nám to protáhlo.. V Brně jsme se sešly tři, já s celou smečkou, Monika s Ruby a Pavla s Ardou. V Tetčicích se k nám pak přidali Radim, Dana a jejich Hanýsek.
O akci o pět nebyla nouze. Na nádraží jsme nějak nestíhali vlak. Zatímco jsem kupovala jízdenky, tak se Monika divoce řítila s kočárem ku vlaku. Poté, co jsme se nalodili, jsem zjistila, že nemám cvaknuté jízdenky. Honem vystoupit! Průvodčí na nás musela čekat, než jsem přeběhla perón k označovači.
Výstup byl ještě o něco dobrodružnější. Přijížděly jsme na Tetčické nádraží a koukaly se, na které straně je nástupiště. "Tady napravo!". Dveře se potevřely, vyskočil Sid, vysypala jsem se já s kočárem a už chtěly vyskočit i holky, jenže ouha. Dveře se zavřely a vlak se vesele rozjel ku Rosicím. Až opustil prostor u perónu, pochopila jsem proč. Všichni vystupovali na druhé straně a na té "naší" straně bylo asi zamykání dveří porouchané . Jelikož bylo nástupiště z obou stran vlaku, tak nám nepřipadlo nic divné. A to, že nikdo jiný na naší straně nevystupoval a průvodčí taky nikde, jsem jaksi přes kočár nezaznamenala :-/. Počkala jsem na Danu a Radima a vydali jsme se holkám naproti k Rosicím (ještě, že jsou Rosice od Tetčic takový kousek!).
Potom jsme už mohli začít stoupat vzhůru do tetčických lesů. Udělali jsme asi 12-ti kilometrový okruh přes Omice, zpět do Tetčic. Nejdřív jsme šli po zpevněné cestě (do kopce si Sideček pěkně zatahal) a pak nás čekal sešup po úzké cestičce lemované šípkovými keři, nu pro kočár nic moc. A aby těch překážek nebylo málo, tak ke konci kopce nás čekaly přes cestu rozdělané ohně (nějací inteligenti pálili smrkové větve). S Radimovou pomocí se kočárek přes ohně lehce přenesl. Od Omic jsme si trochu zkrátili trasu, jinak by nám hrozilo zatmění, ale i tak těch 6 hodin venku bylo tak akorát ;o). Díky všem za skvělé Silvestrovské spoluputování :o).
Byli jsme tak utahaní, že jsme večer s radostí natáhli nožky v postelích a pelíšcích a spali tak tvrdě, že nás žádné rachejtle nemohly probudit. Na Nový rok jsme si dali oddych a šli jsme jen na tu naši malou dvouhodinovou ;o).
Víkend byl už zase výletní. V sobotu jsme šli (jen v rodinném složení) z Klajdy do Bílovic a podél řeky do Obřan. A v neděli nás nožky nesly od Kuřimi přes Babu do Kniniček.
A nesmím zapomenout! Děkujeme všem za péefka :o).
Zpět na seznam článků | rss novinek
Posledních 5 článků:
-
4. 2. 2012 — Klickááááááá
-
25. 1. 2012 — Ájka na koberečku
-
23. 1. 2012 — Narozeniny
-
7. 1. 2012 — Starý rok, nový rok...
-
4. 1. 2012 — Silvestr na Vysočině