24. 1. 2010 — Ja si zkrátit cestu a přitom ujít víc kilometrů
Tak to se může podaři snad jen nám...
Včera se sešlo jen pár mrazuodolných (Katka, Luboš, Evča, Pavla, a já). Díky Pavle, která si půjčila Sáru a Foxe a Lubošovi, který vzal ven Lenčinu Aki, jsme i tak vypadali jak malý zájezd - dva psi na člověka je pěkné skóre ;o).
Místo plánované Kuřimi jsme jeli jen do České, odkud byla cesta asi o 2 km kratší (to abychom přecijen v tom mrazu nebyli tak dlouho venku). Jenže zabraní do družného hovoru jsme hned na začátku lesa přehlédli odbočku do kopce a pěkně si to šlapali po rovince dál. Cesta mi přišla nějaká neznámá, ale říkala jsem si, že toje asi tím sněhem... Že jsme trochu mimo nám došlo, až jsme spatřili Kuřim. Napojit se na značku od Kuřimi by bylo příliš zdlouhavé a tak 
jsme se vraceli ku přehlédnuté odbočce (skoro hodinová zacházka)...
Pak už jsme pěkně ťapkali po značce a cestu se nám občas snažily spestřit Sheba nebo Tara, které se vydaly do lesa na průzkum. Na konci Baby jsme odbočili na pole a děsíce davy běžkařů jsme se setkaly se dvěma lenoškami - Lenkou a Monikou, které místo pochodování daly přednost flákání se na běžkách ;o). A aby těch setkání nebylo málo, narazili jsme na moji mamku s tetou (neběžkařky, pěšmo se vydaly přes zasněžené kopce Medlánecké).
I taková prodloužená krátká procházka stačila a doma jsem docela dlouho rozmrzala. Bylo to však moc fajn a jsem ráda, že se najde víc duševně i tělesně otrlých, kteří se nezaleknou malého mrazíku, či jíné nepřízně počasí :o).
Zpět na seznam článků | rss novinek
Posledních 5 článků:
-
24. 8. 2010 — Ateliérové...
-
22. 8. 2010 — ZVOP
-
15. 8. 2010 — Vivat Jeseníky!
-
5. 8. 2010 — Skok za skokem
-
27. 7. 2010 — Nevěsty